Poté, co jsem se rozhodla opustit své rodné “toxické” město a odejít z kruhu “toxických” lidí, jsem se začala cítit lépe. A tady nastal zlom.

Přišly výčitky, že se mám lépe než ony dvě a pociťovala jsem povinnost je „zachránit“ a zařídit aby jim bylo taky líp. Což logicky mě ještě více vyčerpávalo a jim vůbec nepomáhalo. Díky tomu se mi začaly vracet psychické problémy, které jsem se snažila řešit na různých terapiích.

Každý den jsem přemýšlela, jak to mám sakra udělat, abych je nechala žít jejich život, jít po jejich cestách a respektovat to.

Když jsem potom viděla rozhovor s Lucinkou, úplně mě to okouzlilo. Mluvila tak krásně o tom, jak pracuje s traumaty a navrací zpět to naše autentické “Já”, že jsem hned věděla, že s ní chci spolupracovat.

Už po první vedené meditaci jsem byla úplně jiny člověk. Od první chvíle se mi začal měnit život. Byla jsem najednou uvolněnější, šťastnější a dokázala jsem si vice užívat dané okamžiky.

Během sezení jsem zjistila jak moc velký vliv na nás mají i nevinná slova, která říkají stovky rodičů. Zjistila jsem, jak velkou důležitost jsem přikládala maličkostem, jen protože jsem se snažila k sestře a matce zapadnout, ta touha po přijetí do rodiny. Teď už jsem schopná to rozeznat a postupně se toho zbavovat.

Přivedla jsem si zpět spoustu ztracených částí své dušičky a ten pocit plnosti je úžasný. Cítím se být víc v přítomnosti, veselejší a klidnější. Už si zase zpívám když jedu autem. Užívám si vše kolem mě, ať už to, že vidím včelku opylovat květy… západ slunce, lidi kolem jak se drží za ruce, nebo se smějí.

Ale to hlavní je, že se dokážu bavit s matkou jako by se nic nedělo, najednou je to v pohodě. Bavíme se jako kamarádky a přitom máme každá úplně jinou cestu. Nezměnila se ona, ona neudělala vůbec nic, to mě se změnil pohled na náš vztah a díky navráceným duším, zmizel pocit, že mi něco dluží. Hlavní rozdíl, proč se to najednou začalo opravovat je v tom, že jsem měla šanci to vše procítit.

Dokud jsem se to snažila všechno jen vymyslet, nešlo to. Jakmile to ale prošlo přes srdce – je to tu a je to moje. Místo toho, aby mi někdo předříkával, jak bych to měla udělat, jsem to všechno prožila a to je ten hlavní rozdíl.

Před tím, než jsem měla ta sezení s Lucinkou, jsem cítila bezmoc ohledně vztahu v rodině, nedokázala jsem nechat být věci, co se mě netýkají, nebyla jsem moc empatická a do značné míry jsem se nechala ovlivňovat traumaty z dětství.

Díky této metodě navracení ztracených částí duše jsem se dokázala vyrovnat se spoustou traumatických zážitků a spoustu věcí v sobě se mi podařilo vyřešit. Dokážu vidět tu dokonalost a krásu co je v každém z nás. Vážím si sama sebe a pracuju na sebelásce, která se každým týdnem prohlubuje. Již nemám potřebu přikládat příliš velkou váhu věcem, které vlastně tak důležité nejsou a cítím, že díky tomu mám ve svém životě větší pocit pohody a lehkosti.

Jsem tak vděčná, že jsem tenkrát viděla ten rozhovor. Moc děkuji, že mě to dovedlo až za tebou, Lucinko.

…no, tak o to víc jsem byl překvapenej, co se se mnou při terapii od Lucky dělo 😀 Takový pocity si jeden jen tak nevykouzlí. Plus, že během následujících pár dní se ve mě něco starého(?) jakoby postupně uvolňovalo a vytrácelo. Pocit, že můžu být teďka jakoby víc v přítomnosti, víc ve své kůži během normálního dne dost stojí za to.

Vzhledem k tomu, že v téhle oblasti působení je spousta šarlatánů si ten, kdo má talent a fajn přístup fakt zaslouží dobrou recenzi. Takže tímto díky, Lucko, ať se dál daří.